BMW M1 e26

V polovině 70. let se BMW začalo zabývat myšlenkou vytvoření supersportovního vozu pro nasazení v závodech MS vytrvalostních závodů jako konkurenci pro vozy Ferrari, Maserati a Porsche. BMW Motorsport v té době ovládal se svými 2litrovými motory Formuli 2. Když v roce 1984 definitivně skončil šampionát ME Formule 2 - přeměnil se na F 3000, celková bilance vítězství mnichovských vozů byla celých 45%… První prototyp M1 vyjel v roce 1977 a vůz se veřejnosti poprvé představil na Pařížském podzimním autosalonu roku 1978. Vůz vycházel z konceptu BMW Turbo z roku 1972. Ve voze byl motor o objemu 3,5 l, 204 kW (277 PS), se kterým dosahoval rychlosti 262 km/h. Automobil BMW M1 nebyl, striktně vzato, jen produktem firmy BMW, nebyl však zase ani vyroben za široké mezinárodní účasti. Koncepce vozu pochází od Francouze Paula Bracqa, konečný tvar karoserie vznikl v Itálii a jejím tvůrcem je Giorgio Giugiaro z Turina. Původně měl být vůz 12válcový a měl se vyrábět u firmy Lamborghini. Nakonec kvůli finančním problémům italské automobilky od spolupráce sešlo a vůz byl vyráběn v Německu u karosárny Baur. Ať už pocházejí jednotlivé myšlenky odkudkoli, M1 jako celek s dvojitou ledvinovitou mřížkou je nepochybně BMW.

Tehdejší šéf BMW Motorsport, Jochen Neerpasch a Bernie Eccleston vymysleli a zrealizovali pro M1 pohár identických vozů s názvem PROCAR (Production cars), který tvořil předehru k evropským závodům F1. Závodní verze měly tyto parametry: motor 3,5 l, výkon 345 kW (470 PS) při 9000 ot/min! Pro kategorii cestovních prototypů měly vozy přeplňované motory -turbo KKK- se sníženým objemem na 3,2 l a výkonem 625 kW (850 PS)! Pohár Procar se jel v letech 1979 - 1980. V 1. roce se stal celkovým vítězem Niki Lauda, v 2. roce Nelson Piquet.

Technické údaje a parametry:

M1 je dvousedadlový sportovní automobil, na prostorovém rámu z ocelových trubek je karoserie ze sklolaminátu. Vůz je vysoký pouhých 114 cm. V zadní části vozu je umístěn šestiválcový řadový motor (M88) o objemu 3453 ccm, 204 kW (277 PS) při 6500 ot/min, 330 Nm při 5000 ot/min, s litinovým blokem válců, podobným jako má kupé BMW 635 CSi, ale s kovanou klikovou hřídelí a poněkud delšími ojnicemi. Hlava válců je odlita z lehké slitiny, dva vačkové hřídele (OHC), poháněné dvěma řetězy, ovládají čtyři ventily na válci. Převodovka je kombinovaná, 5rychlostní ZF s integrovaným diferenciálem, se 40 % svorností. Objem nádrže je 116 litrů. Všechna kola jsou nezávisle zavěšena na lichoběžníkových závěsech, zavěšené tlumiče - plynové teleskopické Bilstein, brzdy kotoučové, vpředu i vzadu ventilované. Interiér je celý tmavý, všechny přístroje a ovladače mají vysoký standard, na rozdíl od jiných automobilů té doby vytápění i chlazení kabiny skutečně slouží. Poloha řidiče je dobře seřiditelná, volant je možno upravit podle řidičovy potřeby, pedály jsou dobře umístěny v úzkém prostoru.
 

	Průřez sériovou variantou	Sériový motor
Pohled do interiéru		Vůz s vyklopenými světlomety
Sériový motor 3,5 l, 204 kW (277 PS)	Sériový motor 3,5 l, 204 kW (277 PS)	Skelet vozu
Motor	Převodovka	Části karoserie
Přední 4pístkové brzdy	Přední náprava	Mech. vstřikovací čerpadlo
Zadní 2pístkové brzdy	Zadní náprava	Kompletní výfuk

M1 - jednoduché označení, jednoduchý význam: „M“ znamená Motosport Gmbh, a číslo „1“ jako první automobil kompletně vyvinutý u divize Motorsport. I přes smělé plány výroby cca 800 vozů se díky změně předpisů FIA v roce 1980 pro Skupinu 5 nakonec do roku 1980 vyrobilo 457 závodních a cestovních vozů, takže dnes jsou nejvzácnějšími a nejvyhledávanějšími moderními typy BMW. I když jejich závodní kariéra byla poměrně krátká, byly to jedny z posledních silničních automobilů všech dob, kterým se říkalo „Autobahnstormer“ (dobyvatelé dálnic). Patří k posledním žádaným superautomobilům, které dosud jezdí po silnicích, je to odkaz dokonalého inženýrství, v mnoha věcech tak pozoruhodný jako nádherný model 328 z r. 1930.

M1 a Concorde
M1 z ART collection od Andy Warhola

R.V.    M.P.
www.BMWPOWER.cz