BMW 3.0 CSL a 3.5 CSL (2800 CS Alpina)

Než se za písmeny, označujícími nejrůznější modelové řady kupé BMW 70. let objevilo písmeno L (což asi znamenalo zkratku německého leicht), pohybovaly se po závodních tratích ME cestovních vozů předchůdci BMW 2800 CS a 3,0 CSi. Přestože to vůbec nebyla špatná závodní auta, vinou vyšší váhy nestačila na špičkově vyladěné Ford Capri 2600 RS. Rok 1970 pohřbil s novou Přílohou J řádů FIA použití vypiplaných vozů 2002 Ti s kompresorem a BMW se vzdalo oficiální účasti v novém Mistrovství Evropy. Podporu však dostaly soukromé ladičské firmy, a tak Alpina a Schnitzer začaly připravovat vozy na bázi BMW CS Coupé, které měla továrna ve výrobním programu v letech 1968 až 1975.

Už sériová varianta esteticky vydařeného kupé měla slušné parametry (viz tabulka). Po technické stránce je tento vůz čtyřmístné kupé s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Řadový šestiválec OHC měl původní objem 2788 cm3 a osazen byl karburátory Zenith. V roce 1971 nastoupil třílitr - 2985 cm3, vrtání 89 a zdvih 80 mm, plnění vstřikováním Bosch. Převodovka byla čtyřstupňová, na přání bylo možné objednat samosvorný diferenciál.
Ocelová samonosná karoserie měla všechny kola nezávisle zavěšená, vpředu McPherson, vzadu suvná ramena se šikmou osou kývání, vinuté pružiny s pryžovými bloky, zkrutné stabilizátory. Brzdy byly kotoučové s vnitřním chlazením předních kotoučů. Pneu se montovaly 195/70 VR-14.
Rozměry kupé: rozvor 2625 mm, rozchody 1446 / 1402 mm, vnější rozměry 4660 x 1670 x 1370 mm, světlá výška 140 mm.

Na prvním obrázku vlevo nahoře je model 2800 CS, jak jezdil okruhy v letech 1970 až 1972. Konkrétně je to slavný Niki Lauda ve vjezdu do Kohoutovic. Úpravy Alpina i Schnitzer byly velmi podobné. Motor byl převrtán na 2999 cm3, stupeň komprese zvýšen na 11 a převodovka se montovala ZF pětistupňová. Výkon (viz tabulka) byl vyšší než u konkurenčního Fordu Capri, ale zatím nebyla homologována lehká verze. Brzdy měly všechny kotouče s vnitřním chlazením.

Lehké verze 3,0 CSL byly homologovány pro rok 1973. Vůz měl povrchové díly z tenčího ocelového plechu a hliníkové dveře. Procházel řadou ladičských dílen a do prodeje přicházel různě nastaven. Motor snesl v základu převrtání na 89,25 mm při zdvihu 84 mm, což dávalo objem 3153 cm3, stupeň komprese byl 9,5 a kroutící moment i v této základní verzi byl úctyhodných 292 Nm při 4200 ot/min. Převodovka v základu zůstávala sériová. Oproti 2800 se zvětšily rozchody na 1470 / 1426 mm, celkové rozměry: 4630 x 1730 x 1370 mm. Na karoserii přibyly pryžové ploutvičky nad předními blatníky. Odtržení vzduchu od střechy a přítlak řešily dva spoilery (u závodního byl zadní stavitelný). V dalších úpravách pro okruhy se montoval ještě obrovský přední spoiler, dále ochranný rám s příčnou vzpěrou, dle tehdejších předpisů až za sedadly, a samozřejmě se demontovaly všechny zbytečnosti.Dvě palivové nádrže po 60 litrech se plnily rychlouzávěry na zadním víku.

Tabulka parametrů sériových, prodejních upravených a závodních verzí :

• světle modrá - sériové varianty          • tmavší modrá - upravené a závodní varianty

Veterán BMW 3,0 CSi Rakušana Wolfganga Schachingera

Naprostého maxima možností vozu docílili ladiči v roce 1975, kdy vrcholily úpravy podle končících předpisů. V tomto roce se vozy pro ME s označením 3,5 CSL už svou cenou vyrovnaly vozům formule 1, a tak nákladné závodění muselo být zastaveno. Motor s hlavou s rozvodem 2 x OHC se čtyřmi ventily na válec a vstřikováním Kugelfischer dosáhl až 8600 otáček a za hodinu jízdy spotřeboval 60 litrů benzinu. Při tak extrémním namáhání bylo nutné chladit úplně všechno. V levém zadním blatníku byl chladič oleje převodovky, v pravém rozvodovky. Na vůz se obouvaly šílené válce Good Year 300/625-16 vpředu a 350/650 H16 vzadu (viz druhý a třetí obrázek nahoře – podoba vozu 3,5 CSL v podání stájí Schnitzer a Alpina).

V roce 1976 už se tento typ Coupé továrně nevyráběl, ale pro sport trvala jeho  homologace až do roku 1979. BMW 3,5 CSL z mistrovství zmizely a dál  fungoval typ 3,0 CSL s poněkud přistřiženými křídly. Nové  předpisy dovolovaly převrtání o 0,6 mm, takže objem poklesl a také hlava byla obyčejné OHC. Maximální použitelné otáčky poklesly na 8000. Převodovka musela mít sériový počet stupňů, tedy 4. "Splaskly" i pneumatiky. Postačovaly Dunlop 325/625-16, které se hustily na 1,5 kp/ccm. Tlak na zadní brzdy se dal regulovat z místa pilota páčkou na středovém tunelu. Spotřeba poklesla na 50litrů na 1 hodinu závodu. Blatníky měly jen decentní rozšíření (viz obrázek Alpiny v druhé řadě). Do konce homologace se už provádělo jen drobné dolaďování zejména směrem k bezporuchovosti a v boji s mocnou konkurencí Jaguárů jim pomáhaly různé vychytávky, jako například zabudované pneumatické rychlozvedáky a centrální matice na kolech pro urychlení zastávek v boxech. Na konci kariéry se používaly pneu Pirelli P7. Pro úplnost je třeba uvést, že vozy 3,5 CSL se připravovaly také pro skupinu A5 (siluety), kde měl vůz výkon až 475 koní a spoilerování nebylo omezeno půdorysným profilem vozu. Takový typ v designu amerického umělce Caldera startoval i v 24 H Le Mans. Experimentálně byla připravena turbokompresorová verze, se kterou předváděl neuvěřitelné kousky Ronnie Peterson v roce 1976 na okruhu Silverstone. Vůz vydržel v závodě do druhé hodiny, kdy to vzdala převodovka. Není divu. Vůz měl 800 koní a protáčel kola i při rychlostech přes 300 km/h. Gumy sjeté na plátno se měnily po první hodině.

Coupé 2800 CS bylo vyrobeno 9399 ks, 3,0 CS a CSi 19262 ks a pravých 3,0 CSL pak 1096 ks.
Za volantem BMW 3,0 CSL a jeho příbuzných se vystřídalo mnoho špičkových jezdců té doby. Z těch, kteří startovali u nás, to jsou: Niki Lauda, John Fitzpatrick, Dieter Quester, Alan Peltier, Siegfried Müller, Eddy Joosen, Jean Xhenceval, Pierre Dieuddoné, Carlo Facetti, Martino Finotto, Tom Wakinshow, Umberto Grano a další.
Posádky těchto vozů se staly mistry Evropy anebo vozy vítězily v ME značek v letech 1975 až 1979.
Osobní poznámka autora: Nikdy nezapomenu na poslední dvě kola kvalifikačního tréninku Nikiho Laudy ještě s 2800 CS. V pomalých zatáčkách v Kohoutovicích mu šel dým od kol a zanechával černou stopu od všech čtyř pneumatik. Neskutečné a nezapomenutelné.

Prameny: vlastní fotografie; Svět motorů 1972 - 1980; programy GP Brno; Čížek Z.: Mistrovství Evropy cestovních automobilů; Muzeum sportovních vozů v Lánech

Autor článku:

Bmw E9 -modely a počty vyrobených kusů 

* V roce 1971 byli 3.0 CSL označovány VIN číslem typu 3.0 CS

www.BMWPOWER.cz